Chemické definice
Definice:
Anion – částice, která má více elektronů než protonů (vzniká získáním elektronů)
Atom – je částice chemické látky složená z jádra a elektronového obalu
Destilace – využívá rozdílnou teplotu varu složek
Difúze – samovolné pronikání částic jedná látky mezi částice druhé látky
Dým – částice pevné látky rozptýlené v plynu (např. vzduch)
Elektronegativita – vyjadřuje číselně schopnost atomu prvku, přitahovat elektrony chemické vazby (x-v tabulkách)
Emulze – jedna kapalná látka je rozptýlená v druhé (např. olej+ voda)
Filtrace – pevná složka suspenze se zachytne na filtračním materiálu
Fyzikální změna – vlastnosti látek se nemění (mění se objem, tvar, skupenství, … těles)
-např. sublimace (z pevné látky se uvolňují plyny-sublimace, které po ochlazení vytvářejí opět krystalky pevné látky-desublimace)
Hoření – chemický děj, při kterém vzniká teplo, světlo a látky jiných vlastností než má hořící látka
Hořlaviny – látky, které prudce hoří se vzdušným kyslíkem za vniku plamene
Hydroxidy – jsou tříprvkové sloučeniny, které obsahují hydroxidové aniony OH vázané na kationy kovu (nebo na amoniový kation NH4+)
Chemické názvosloví – soubor pravidel, podle kterých se tvoří názvy a vzorce chemických látek
Chemický prvek(prvek) – chemická látka složená z atomů, které mají stejné protonové číslo
Chemická reakce – chemický děj, při kterém z výchozích látek (reaktantů) vznikají jiné chemické látky (produkty)
Chemický rozklad – z jednoho reaktantu vznikají dva produkty
Chemická sloučenina (sloučenina) – chemická látka sloučená, ze sloučených atomů více prvků
Chemické slučování – ze dvou reaktantů vzniká jeden produkt
Chemická změna (reakce) – z výchozích látek vznikají látky jiné (jiných vlastností)
–např. hoření (uvolňuje se světlo a teplo)
Indikátor (ukazatel) – je látka, která při změně kyselosti nebo zásaditosti roztoku mění barvu
Ionty – částice chemické látky, které mají náboj
Izobary – čáry spojují místa se stejným tlakem
Kation – částice, která má méně elektronů než protonů (vzniká ztráta elektronů)
Koroze - pomalé změny probíhající na povrchu kovů
Krystalizace – využívá schopnosti některých látek vylučovat se z roztoků v podobě krystalů
Mlha – kapalná látka je rozptýlena v plynné látce (např. vzduch)
Molekula – částice chemické látky složená ze dvou nebo více sloučených atomů
Nasycený roztok- při určité teplotě se již více látky nerozpustí (např. nasycený roztok za horka)
Oheň – člověkem řízené hoření v omezeném prostoru
Oxidace – hoření látky s kyslíkem
Pěna – plynná látka je rozptýlena v kapalné látce (např. vzduch+kapalný saponát)
Perioda (1-7) – vodorovné řady, číslo periody, ve které je prvek umístěn, udává počet vrstev elektronového obalu
Plamen – sloupec hořících, většinou plynných látek
Požár – člověkem neřízené hoření v nevymezeném prostoru
Rozpustnost – hmotnost látky rozpuštěné ve 100g rozpouštědla při vzniku nasyceného roztoku
Skupiny – svislé sloupce (označujeme římskými číslicemi a písmenem A-hlavní skupiny; nebo B-vedlejší skupiny)
Směsi – jsou látky, které obsahují 2 nebo více složek (chemických látek)
Směsi různorodé – složky můžeme rozlišit okem, lupou, mikroskopem (např. žula)
Směsi stejnorodé – roztoky – složky nemůžeme rozlišit (např. minerální voda, vzduch)
Smog – směs mlhy, prachu a kouřových zplodin
Srážecí reakce – z výchozích látek v roztoku vzniká málo rozpustný produkt (sraženina)
Suspenze – pevná složka rozptýlena (nerozpuštěná) v kapalině (nepř. Písek + voda)
Tabulka periodické soustavy prvků – grafické vyjádření periodického zákona
Teplota tání = teplota tuhnutí – (zvětšováním tlaku vzduchu se její hodnota zvětšuje)
Teplota varu – kapalina se vypařuje v celém objemu (čím větší tlak okolního vzduchu, tím větší teplota varu)
Teplota vznícení – nejnižší teplota, při které hořlavá látka začne hořet
Teplotní inverze – brání promíchávání vzduchu a zplodin z továren